.

Při internetové i osobní komunikaci většinou rozpoznávám dva typy mužů. Ti, co se chovají jako děti na internetu (či přes SMSky), a z očí do očí jsou upřímní a někdy i celkem milí. A potom ti, co jsou miláčci přes elektronického prostředníka a když je potkám, jsou nepříjemní jako kousavý svetr. Že by jejich chování špatně interpretovala dvojková soustava? To si nemyslím.
Teď si asi říkáte: "No a? Však jsi asexuálka, co ti vadí?" Víte, to, že nemám zájem o muže jako milence ještě neznamená, že s nimi nepřicházím do styku (to neměl být dvojsmysl). Navíc, jakožto žena musím muže kritizovat, je to má občanská povinnost. Ale pozor, nejsem feministka!
Nicméně, nehodlám zde omílat, jak se muži (mojí generace především) neumí chovat. Je to jejich problém a problém jejich partnerek.
Tak proč vlastně tento článek píši? Zaprvé, jsem velice frustrovaná, co se týče přístupu druhého pohlaví k tomu, že jsem asexuálka a tak nějak nerada sahám na lidi obecně. Jistě, když jdu městem, nikdo od pohledu nepozná, jaké (ne)jsem orientace, a tabulku s nápisem "asexuálka" nenosím (i když bych někdy opravdu chtěla), takže nikomu nebudu vyčítat ty "uslintané" pohledy. Kam se ale poděla morálka? Nevadí mi, když se na mě někdo podívá, ale koukat mi do výstřihu za horkého léta v autobuse? Celou cestu? Tak to nene.
No, jo, už zase kritizuji. Ještě jsem neměla kafe.
Víte, co vlastně asexualita znamená? Věřím, že máte tušení, ale vše o ní určitě nevíte. Pokud dychtíte po tom, se o ní dozvědět vice, přečtěte si můj článek o ní.