Česká transkripce X Pinyin

Jelikož jsem nedávno dočetla knihu "Soukromý život předsedy Maa" a dost mě rozzuřilo, že ani překladatel, ani korektor, ani kdokoli jiný neměl tušení, že je mezi Českou transkripcí a Pinyinem rozdíl, rozhodla jsem se, že Vás zasvětím. (Ačkoli Vám to asi k ničemu nebude.)

Takže, kde je rozdíl? Nuže, začneme tím, že Číňané nepíší latinkou, nýbrž znaky (např.: 斑马 - to by měla být zebra). Z takového znaku nijak nevyčtete, jak se má dané slovo vyslovovat, natož v jakém tónu (výjimkami jsou radikály, které mohou ulehčit luštění.) Aby se mohli naučit čínsky i cizinci, musejí výslovnost nějak zapsat. Tak vznikl pinyin. Ten se ale taky jinak píše, než čte. Není to úplně rozdílné, jen něco jako francouzština, či angličtina. Tudíž bude 斑马 (zebra) v pinyinu zapsána jako bānmǎ. (Ta čárka nad prvním "a" nezaznačuje délku, jako v latině, ale tón. Toto je 1. tón - vysoký. Háček nad druhým "a" značí 3. tón, kdy se jde hlasem dolů a pak zpět nahoru, přičemž spodní polohy by měly být výraznější.) Česká transkripce ale zapisuje výslovnost pinyinu, v níž už ale tóny zaznačeny nejsou, takže zebra v české transkripci bude: pan-ma. (Nevím, z jakého důvodu, ale jednotlivé slabiky/znaky se oddělují pomlčkami.)

Na závěr malé shrnutí: 

Znaky      Pinyin                Čes. transkripce               Česky

电话       diànhuà   tien-chua (tien čtěte ty, ne ťi)     telefon

Biz,
Ciray

Psát a myslet se vyplatí

I když je všeobecně známo, že muži nejsou schopni dělat dvě a více činnosti zároveň, budu se snažit to vysvětlit a nabídnu i vhodnou alternativu. Nesčetněkrát se mi stalo, že jsem zapomněla jedno slovo, či celou větu. V textu se často vracím a dopisuji věty, a pak celý text nedává smysl. Mou specialitou je, že se nedokážu udržet témata. Je to tím, že jsem líná u psaní přemýšlet a taky to po sobě číst. Bohužel (a paradoxně) jsem pedantská vůči výtvorům ostatních. Párkrát jsem narazila na slovo "zdecimovat". Většinou bylo míněno ve smyslu: zpustošit, zničit, ale takový význam nemá.

Vraťme se tedy do doby 471 př. n. l., z té doby pochází nejranější zmínka o decimaci. A co to vlatně bylo? To byl jeden z nejpřísnějších (ne-li nejpřísnější) trestů v římských legiích. V čem spočíval? Každý desátý muž byl na místě popraven. Asi nejznámější případ je z roku 71 př. n. l., kdy bylo Spartakovo (1. p. Spartakus – znáte jej, ne?) povstání v plném proudu a tehdejší vojevůdce Crassus prohrával. Legionáři se Spartaka a jeho přívrženců báli, tak se Crassus rozhodl si vynutit disciplínu tak, že provedl decimaci (což mělo zajistit, že se jej budou bát více než Spartaka). Nakonec Crassus zvítězil a 6 000 povstalců nechal přibít na 6 000 kůlů podél slavné římské cesty Via Appia. Ano, asi před dvěma týdny jsme z toho psali (smích).

Z toho vyplývá, že "decimace" znamená zmenšení určitého počtu lidí o jednu desetinu (či jiný zlomek, nebo část, což sice neodpovídá tomu "deci", ale alespoň se to blíží původnímu významu). Teď můžete lehce vydedukovat, že slovní spojení "úplně zdecimovat" je vlastně blbost. (Nebo při nejmenším to tak zní.)

Kurník, zase off-topic, nu, ženy by měly při psaní myslet a muži si to po sobě holt budou muset přečíst.

Děkuji za pozornost, mějte se hezky ;)

Chyba, kterou dělá/val každý z nás

Zákaz prodeje alkoholu osobám mladším 18-ti let.

Zákaz prodeje alkoholu osobám mladším 18ti let.

Tak, které je správně? 

Žádné. Již mnohokrát jsem viděla i v reklamách, či veřejně sdělovacích prostředcích tuto obludnost. Vím, že dnešní společnost podléhá degeneraci v oblasti vzdělání, ale podezřívat nás z neschopnosti správně skloňovat číslovky je poněkud… předčasné. Takže se nebojte, my dokážeme tuto větu přečíst i bez přípony:
Zákaz prodeje alkoholu osobám mladším 18 let.

Pak tu máme "." (tečku, kdo nepochopil), aby nám značila, že číslo je řadové, tudíž píšeme "doběhl jsem 20." (popř. dvacátý [slovy]). 

Je mi jasné, že tímto nijak nedocílím toho, že to všichni jednou budou psát správně, ale aspoň jeden člověk si to snad přečte a poučí se. Mějte se! 

Perličky v psaném projevu (nejen) teenagerů

Někomu to možná přijde vtipné, ale je to krutá realita...

1) "By jsme, by jste, by jsem..." Děti, tohle opravdu nejsou spisovné tvary, i když se Vám tak možná jeví. Takže až se rozhodnete žádat o práci a použijete frázi: "Byl/a by jsem opravdu ráda, kdyby jsem pro Vás mohl/a pracovat," tak snad ani nečekejte kladné vyřízení žádosti, nýbrž dopis s doporučením k opětovnému plnění povinné školní docházky.

2) Samozřejmě... To je kámen úrazu většiny slohových prací studentů a vím, že opravdu zamrzí, když dostanete o stupeň horší známku kvůli jedné chybě. A jednu takovou chybu jsem posledně udělala i já a polovina mé třídy ve slově–

3) Pryskyřice... Ano, obě "y" jsou tvrdá. Samozřejmě ne to po "ř", to už by bylo vážně na vraždu.

4) Jestli... Je to složenina slova "jest" a přípony "-li." Možná se budete divit, ale vážně jsem narazila i na "jestly." 

Pakliže to dorazilo i Vás, ráda bych zakončila tento článek jednou perličkou:

Ani "naschledanou," ani "nashledanou," ani "na schledanou," ale na shledanou. (Jo, jo, i na bankomatech to mají špatně. :)

Biz, 
Ciray