Překladatelský oříšek zvaný Paddy bird

Paddy bird – toť slovíčko, které mi při překládání jednoho článku tak trošku zamotalo kokos. 

Ale vezmeme to od začátku. Ráno jsem tak překládala článek o bojovém umění, které užívá tzv. "zvířecí techniky". To znamená, že techniky mají imitovat různá zvířata, jako např. tygr, zmije, býk atd. (Je mi jasné, že jste si teď představili Kung Fu Pandu v pozici jeřába. Ach ta dnešní mládež.) Jedním z těch zvířat byl i Paddy bird. Tak jsem nažhavila google a vyhledala jsem si toho Paddy birda. No, a co jsem se dozvěděla? Nic. Nejsem z těch, co by se aktivně věnovali pozorování ptactva, tudíž mi ani obrázky nic neřekly. Rozklikla jsem tedy jeden obrázek a dočetla jsem se, že Paddy bird je neodborný název pro Indian Pond Heron. To už bylo reálné, protože to bojové umění vzniklo v oblasti Myanmaru (Barmy). Tak jsem hledala na Wikipedii. Tam byl další název, tím se mi rozšířila terminologie. Z Paddy birda se stal Indian Pond Heron alias Ardeola grayii. Pak už jsem jen zadala "ardeola" do české Wiki a vyskočila mi volavka (přesněji volavka indická). (Věryhodnost tohoto překladu si můžete ověřit podle výše uvedeného návodu.)

Abych se přiznala, taky jsem myslela na jeřába, když už se dopídění překladu zdálo nemožné, ale volavka indická to zachránila. Kde bychom dnes byli bez internetu? :)

Biz,

Ciray

Česká transkripce X Pinyin

Jelikož jsem nedávno dočetla knihu "Soukromý život předsedy Maa" a dost mě rozzuřilo, že ani překladatel, ani korektor, ani kdokoli jiný neměl tušení, že je mezi Českou transkripcí a Pinyinem rozdíl, rozhodla jsem se, že Vás zasvětím. (Ačkoli Vám to asi k ničemu nebude.)

Takže, kde je rozdíl? Nuže, začneme tím, že Číňané nepíší latinkou, nýbrž znaky (např.: 斑马 - to by měla být zebra). Z takového znaku nijak nevyčtete, jak se má dané slovo vyslovovat, natož v jakém tónu (výjimkami jsou radikály, které mohou ulehčit luštění.) Aby se mohli naučit čínsky i cizinci, musejí výslovnost nějak zapsat. Tak vznikl pinyin. Ten se ale taky jinak píše, než čte. Není to úplně rozdílné, jen něco jako francouzština, či angličtina. Tudíž bude 斑马 (zebra) v pinyinu zapsána jako bānmǎ. (Ta čárka nad prvním "a" nezaznačuje délku, jako v latině, ale tón. Toto je 1. tón - vysoký. Háček nad druhým "a" značí 3. tón, kdy se jde hlasem dolů a pak zpět nahoru, přičemž spodní polohy by měly být výraznější.) Česká transkripce ale zapisuje výslovnost pinyinu, v níž už ale tóny zaznačeny nejsou, takže zebra v české transkripci bude: pan-ma. (Nevím, z jakého důvodu, ale jednotlivé slabiky/znaky se oddělují pomlčkami.)

Na závěr malé shrnutí: 

Znaky      Pinyin                Čes. transkripce               Česky

电话       diànhuà   tien-chua (tien čtěte ty, ne ťi)     telefon

Biz,
Ciray

Psát a myslet se vyplatí

I když je všeobecně známo, že muži nejsou schopni dělat dvě a více činnosti zároveň, budu se snažit to vysvětlit a nabídnu i vhodnou alternativu. Nesčetněkrát se mi stalo, že jsem zapomněla jedno slovo, či celou větu. V textu se často vracím a dopisuji věty, a pak celý text nedává smysl. Mou specialitou je, že se nedokážu udržet témata. Je to tím, že jsem líná u psaní přemýšlet a taky to po sobě číst. Bohužel (a paradoxně) jsem pedantská vůči výtvorům ostatních. Párkrát jsem narazila na slovo "zdecimovat". Většinou bylo míněno ve smyslu: zpustošit, zničit, ale takový význam nemá.

Vraťme se tedy do doby 471 př. n. l., z té doby pochází nejranější zmínka o decimaci. A co to vlatně bylo? To byl jeden z nejpřísnějších (ne-li nejpřísnější) trestů v římských legiích. V čem spočíval? Každý desátý muž byl na místě popraven. Asi nejznámější případ je z roku 71 př. n. l., kdy bylo Spartakovo (1. p. Spartakus – znáte jej, ne?) povstání v plném proudu a tehdejší vojevůdce Crassus prohrával. Legionáři se Spartaka a jeho přívrženců báli, tak se Crassus rozhodl si vynutit disciplínu tak, že provedl decimaci (což mělo zajistit, že se jej budou bát více než Spartaka). Nakonec Crassus zvítězil a 6 000 povstalců nechal přibít na 6 000 kůlů podél slavné římské cesty Via Appia. Ano, asi před dvěma týdny jsme z toho psali (smích).

Z toho vyplývá, že "decimace" znamená zmenšení určitého počtu lidí o jednu desetinu (či jiný zlomek, nebo část, což sice neodpovídá tomu "deci", ale alespoň se to blíží původnímu významu). Teď můžete lehce vydedukovat, že slovní spojení "úplně zdecimovat" je vlastně blbost. (Nebo při nejmenším to tak zní.)

Kurník, zase off-topic, nu, ženy by měly při psaní myslet a muži si to po sobě holt budou muset přečíst.

Děkuji za pozornost, mějte se hezky ;)

Chyba, kterou dělá/val každý z nás

Zákaz prodeje alkoholu osobám mladším 18-ti let.

Zákaz prodeje alkoholu osobám mladším 18ti let.

Tak, které je správně? 

Žádné. Již mnohokrát jsem viděla i v reklamách, či veřejně sdělovacích prostředcích tuto obludnost. Vím, že dnešní společnost podléhá degeneraci v oblasti vzdělání, ale podezřívat nás z neschopnosti správně skloňovat číslovky je poněkud… předčasné. Takže se nebojte, my dokážeme tuto větu přečíst i bez přípony:
Zákaz prodeje alkoholu osobám mladším 18 let.

Pak tu máme "." (tečku, kdo nepochopil), aby nám značila, že číslo je řadové, tudíž píšeme "doběhl jsem 20." (popř. dvacátý [slovy]). 

Je mi jasné, že tímto nijak nedocílím toho, že to všichni jednou budou psát správně, ale aspoň jeden člověk si to snad přečte a poučí se. Mějte se! 

Perličky v psaném projevu (nejen) teenagerů

Někomu to možná přijde vtipné, ale je to krutá realita...

1) "By jsme, by jste, by jsem..." Děti, tohle opravdu nejsou spisovné tvary, i když se Vám tak možná jeví. Takže až se rozhodnete žádat o práci a použijete frázi: "Byl/a by jsem opravdu ráda, kdyby jsem pro Vás mohl/a pracovat," tak snad ani nečekejte kladné vyřízení žádosti, nýbrž dopis s doporučením k opětovnému plnění povinné školní docházky.

2) Samozřejmě... To je kámen úrazu většiny slohových prací studentů a vím, že opravdu zamrzí, když dostanete o stupeň horší známku kvůli jedné chybě. A jednu takovou chybu jsem posledně udělala i já a polovina mé třídy ve slově–

3) Pryskyřice... Ano, obě "y" jsou tvrdá. Samozřejmě ne to po "ř", to už by bylo vážně na vraždu.

4) Jestli... Je to složenina slova "jest" a přípony "-li." Možná se budete divit, ale vážně jsem narazila i na "jestly." 

Pakliže to dorazilo i Vás, ráda bych zakončila tento článek jednou perličkou:

Ani "naschledanou," ani "nashledanou," ani "na schledanou," ale na shledanou. (Jo, jo, i na bankomatech to mají špatně. :)

Biz, 
Ciray

Láska – vztah – svatba – rozvod

         Vítejte v realitě. Zrovna jsem četla článek jedné rozzuřené americké novomanželky, která ostře kritizovala páry, co se rozhodly pro rozvod z důvodů tak banálních, že nad nimi kroutím hlavou i já. Jedním z oněch "důvodů" byla i nuda. K mému překvapení jsem vyčetla z jedněch z (sice pochybných) amerických statistik, že se tento důvod objevil na předních příčkách nejčastějších důvodů k rozvodu. Nuže, sice jsem člověk, který si ve vztazích moc nelibuje, ale vadí mi, když si lidé ubližují. (Obzvlášť, když si pak chodí stěžovat ke mně.) 

         Dále jsem se dozvěděla, že až 50 % manželství končí rozvodem. Nechápu, proč se lidé berou, když se pak rozvádí– většina z nich do 7 let po uzavření sňatku. Do teď jsem žila v přesvědčení, že manželství je víceméně obchod. Ale teď už nemám vůbec tušení, proč to dělají, když při rozvodu stejně přijdou o polovinu majetku a ani svatba není nejlevnější záležitost. Samozřejmě existují i předmanželské smlouvy, ale tu každý nemá, protože ji skoro nikdo nepodepíše. 

         Ale když se vžiji do té frustrované ženy. Vlastně ji chápu. Lidé si toho u oltáře naslibují, ale neví, že ty sliby také něco znamenají. Nevím, jestli to dělají v záchvatu sentimentality a dojetí, či je ozářil nějaký duch svatý. Každopádně to většina nedodrží. Někdo vztáhne na svou ženu ruku, podvede svého manžela, opustí svou polovičku, když je nejvíc potřebuje... Je to smutné, ale já s tím nic neudělám. Leda Vy, šílenci, co jste se zamilovali, zblbli a nerozmysleli jste si dobře, co vlastně děláte.

            Jako obvykle nám krásný příklad poskytne historie. Jak vznikla anglikánská církev? Jindřich VIII. se chtěl rozvést, ale papež mu to nedovolil. Tak si založil vlastní církev.

         Tímto jsem Vás chtěla jen upozornit na to, k čemu se většina z Vás chystá, nebo to už udělala. V jakémkoli jazyce si můžete vygooglovat "proč jsou rozvody stále běžnější" a vyleze Vám kopa článků o zvyšující se rozvodovosti. Dokonce i v asijských zemích, kde se rodina ctí a respektuje, se tento trend rozmohl ve velké míře. Je opravdu žalostné, jak lidé dokážou porušit jeden z největších slibů. (Hned po Hippokratově přísaze.) 

love & peace,

Ciray

Qui suis-je? Who am I? Wer bin ich?

           Většina lidí se sama sebe ptá, kdo vlastně jsou. Tohle chování já absolutně nechápu. Chtějí snad nějakou kompletní psychoanalýzu o 10 stránkách? Já Vám řeknu, kdo ti lidé jsou. Jsou to tvrdohlavé děti. Nikdo není tím, kým je. Všichni jsou těmi, kterými se snaží být. Protože abyste se dozvěděli, kdo vlastně jste, musíte pátrat kolem sebe, musíte se ptát lidí, kteří Vás vidí. A lidé vidí jenom to, co ze sebe děláte. Ovšem někdy to nevychází – to se stává, když ze sebe lidé někoho dělají a nedaří se jim to. To pak ostatní lidé vidí debila. A není tohle právě to, kdo jsme? No, asi ne. Když se vydáme na cestu sebepoznání, dostaneme se tam, kde chceme být, anebo budeme sebekritičtí a skončíme s žiletkou nad svým zápěstím. Je těžké být objektivní, když jde o posuzování sama sebe, takže buďme subjektivní. Nikoho totiž nezajímá, jak prohnilí jsme vlastně uvnitř, protože všichni chtějí vidět to, jak nás budou vídat každý den. Chtějí vidět tu přetvářku. A protože je to přetvářka, umožňuje nám v průběhu života se měnit. 

          Můžeme být vším, čím chceme. Teda pokud nechceme být letadlem. To bychom se pak měli rozhodnout pro tu psychoanalýzu a zvážit pobyt v lázních se speciálním dozorem. Je to jako na internetu. Často se stává, že čtyřicetiletý, plešatý sexuální deviant se chce stát nejlepším kamarádem dvanáctiletého klučiny, což jakožto muž této charakteristiky uskutečnit nemůže, tak se na internetu přetransformuje do malého blonďatého hocha, který už tuto možnost má. Ale tenhle příklad je poněkud extrémní a v realitě neuskutečnitelný. Tudíž přirovnání, že se zlá žena promění v hodnou, aby se zavděčila nějakému "idolovi" úplně postačí. 

         Takže se už nadále prosím neptejte, kdo jste, sami sebe a zeptejte se někoho, kdo stojí vedle Vás. To neznamená, že se máte v prostředku městské hromadné dopravy v záchvatu paniky a strachu ze ztráty své identity zeptat náhodného cestujícího, co si o Vás myslí. To by Vás pak mohla odpověď zmást a v nejhorším případě byste také mohli skončit na JIPce. Takže správná otázka je: Koho se mám zeptat? To už ale nechám na Vás...

Biz, 

Ciray