Kolik jehliček se nachází v brachyblastu Pinus nigra (borovice černá)? Em… tři, mám pocit… nebo dvě? Mnoho stromů má jen dvě. Neptal by se na toto, kdyby odpověď byla tři. Ale… “Sakra, jsem v háji,” řekla jsem tiše, nicméně mě jedna z mých spolužaček slyšela. “Měla ses na to naučit líp,” byla její odpověď na mé prohlášení– ne otázka, byla to zjevná oznamovací věta. I když ona byla známá pro své odpovídání na řečnické otázky a ptaní se na informace, které už byly řečeny. Ona byla tak nějak z jiného světa. Byla moc hodná, tedy aspoň se tak chovala, ale neskutečně povrchní a namyšlená. To je ale jen můj názor. A také všech ostatních.
Zpět k testu z biologie. Mohlo by se zdát, že se jedná o písemku z latiny– hlavně tedy ta druhá část, nicméně taková už byla má studia na střední škole. Po tom, co jsme test dokončili, já a zbytek mé třídy jsme se přesunuli do třídy na matematiku. Procházení chodbami naší školy bylo jako hraní rugby. Nikdo nedodržoval nařízení chůze po pravé straně. Všichni do sebe vráželi a očividně jim to nevadilo. Mně ano.
Tento den byl jako jakýkoli jiný pracovní. Má nálada byla vysloveně na hovno a nic se mi nechtělo. Naštěstí jsem v matematice sedávala v zadní části třídy, kam pan profesor zavítal jen výjimečně. Neuvědomoval si to, ale měl štěstí, že mezi námi byla relativně velká distance. Pro mě byla matematika muka. Dokud to byla jen aritmetika, bylo vše v pořádku. Výsledek jsem mohla říct z hlavy. Ale když se začala objevovat písmenka, zpanikařila jsem. A můj vztah k geometrii, planimetrii a podobným věcem, ke kterým jsem byla příliš zapomnětlivá si přinést pomůcky, abych je vůbec mohla provozovat? Jedno slovo– asociace. Pokud zkonstruujete čtverec, co můžete, udělat pro to, aby nevypadal tak nudně? Je to dobrý způsob, jak rozvíjet svou kreativitu.
Tahle hodina byla jiná. Pan Křížek nebyl v dobré náladě. Byl cynický a neustále nám říkal, abychom drželi huby. Abych řekla pravdu, morálka ve všech hodinách byla otřesná, ale profesoři si na to prostě zvykli. Přece jenom vyrostli ve stejné zemi (jen pojmenované jinak). Bylo to tu normální. Někteří čeští profesoři chtěli, aby školy v České republice byly jako ty ve filmech, ty, o nichž snili– stádo zmanipulovaných, uniformovaných studentů téměř bez práv. Pan Křížek byl zvláštní. Byl jedním z těch profesorů, které jsem jednoduše nenáviděla. Ne proto, že učil věci, kterým jsem nikdy neporozuměla, ale v jeho lidské podstatě bylo něco, co se mi nelíbilo. Cítila jsem to pokaždé, když jsem jej potkala. Samozřejmě, že jsem byla proti chování některých studentů, ale říkat jim, promiňte, říkat NÁM, že jsme horda nezkušených idiotů byla drzá přehnaná reakce. A to jsem nemohla vystát. Slíbila jsem si, že budu na všechny hodná. Vlastně to bylo mé novoroční předsevzetí. Ale on byl výjimkou, kterou jsem musela konfrontovat.
No comments:
Post a Comment